Péče o dítě v nemocnici – ať je jakkoli staré – by se vždy měla odvíjet od jeho potřeb a měla by být poskytována v jeho nejlepším zájmu; je ovšem zřejmé, že jak potřeby, tak nejlepší zájem dítěte lze nahlížet a definovat z různých pohledů, a v praxi se tudíž můžeme setkávat s řadou protichůdných názorů a přístupů.
Problémem někdy bývá různé chápání naléhavosti a závažnosti jednotlivých potřeb dítěte a různé pojetí priorit: jiný názor mohou mít různí členové pečujícího týmu, jiný pohled mohou mít rodiče, a vyslyšen by samozřejmě měl být i hlas samotného dítěte, ať už má jeho projev jakoukoli podobu. Hlas dítěte je ale někdy těžké rozpoznat – a rozhodování o péči pak zcela leží na dospělých kolem.
Taková situace nastává i tehdy, jedná-li se o dítě ještě nenarozené nebo právě narozené: i tehdy je třeba hledat nejlepší možný způsob péče o ně, a to samozřejmě i v případě, kdy dítě přijde na svět vážně či nevyléčitelně nemocné nebo kdy prenatální diagnostika odhalí vadu neslučitelnou s postnatálním životem (ať už to pro rodiče představuje důvod pro ukončení těhotenství, nebo změněnou perspektivu jeho pokračování). Je velmi důležité, aby měli rodiče prostor na probrání všech možných variant péče a intervencí a aby se při svém rozhodování necítili svazováni tlakem názorů svého okolí.
Mohou v tom výrazně pomoci principy, jež jsou v běžné v porodnické a pediatrické praxi na západ od našich hranic – jde o principy „woman centred care“ a “family-centred care”.
Spojení „woman-centred care“ označuje přístup v porodní asistenci, založený mj. na vztahu mezi ženou a její porodní asistentkou a na citlivém reflektování ženiných potřeb, očekávání a nadějí.
Termín „family-centred care“ bývá do češtiny překládán jako „péče soustředěná na celou rodinu dětského pacienta“. Tento koncept vznikl v osmdesátých letech minulého století a do českého prostředí byl zřejmě poprvé uveden v roce 2001 na konferenci „Podpora odborníků a rodičů v náročné životní situaci“ v překladu MUDr. Olgy Starkové; její původní text byl později mírně jazykově upraven a věcně doplněn a v aktuálním znění je k dispozici na stránkách Nadačního fondu Klíček.
Family-centred care (FCC) je filosofie péče, která usnadňuje spolupráci mezi rodinou a odborníky, udržuje rovnováhu mezi potřebami rodiny a radami odborníků, jedná s rodiči jako s rovnocennými partnery v ošetřovatelském týmu a v celém procesu léčebné a ošetřovatelské péče, do nějž odborníci vnášejí své odborné znalosti a z těchto znalostí vycházející služby, a rodiče zase informace o svém dítěti a jeho potřebách.
FCC je filosofie péče, která uznává a respektuje, že rodina má rozhodující význam v životě dítěte, a tak:
FCC je filosofie péče, která usnadňuje spolupráci mezi rodinou a odborníky, a to tak, že:
FCC předpokládá sdílení kompletních a přesných informací a respekt vůči tomu, že:
FCC respektuje kulturní rozdíly mezi rodinami pacientů a vychází z pochopení toho, že:
FCC uznává též individuální i kulturně-podmíněné rozdíly ve zvládání náročných životních situací, což v praxi znamená, že:
FCC rozvíjí také služby, které se pružně přizpůsobují aktuálním potřebám konkrétních rodin; jde tedy o přístup, který:
FCC je přístup založený na uznání toho, že rodina je v péči o dítě a v přístupu k němu primární – dítě je tak v jeho rámci nahlíženo v kontextu svého nejužšího sociálního prostředí a rodina má možnost aktivně ovlivňovat podobu poskytované péče.
(Více také na www.detivnemocnici.cz.)
Text zpracovala: Markéta Královcová, Nadační fond Klíček
Potřebujete si o tomto tématu promluvit s expertem z praxe? Kontaktujte nás, rádi vás propojíme.